OPETH - The Last Will And Testament
Ja mám pocit, že Švédi sa vrátili až niekam k "Deliverance" a skutočne som nečakal, že ma to bude baviť až takto. Prvé vypočutia prinášajú zvedavosť a radosť; rastie to!
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Devátá párty v bývalém pornokině. Punkový svatostánek u Toutatise. Pánbůh zaplať za tyhle prostory. Čtyři kapely ve zkušebně. Mosh pro bandu kamarádů, který organizuje nejmladší generace domácích hardcorekids. Tentokráte s veterány epileptického slezského fastcore/powerviolence SHEEVA YOGA, brněnskou hardcorepunkovou špínou BRÜNNER TODESMARSCH a extrémními dvoučlennými kánoemi. Jednou pražskou a druhou holandsko-americkou?
Mezinárodní sestava vykopává. SPECIAL DELIVERY. Pomezí grindroce, death metalu a powerviolence. Destruktivní směska riffů od dvou bouřliváků, kterým mnozí věští velmi rychlý start do extraligy žánru, ať už to může znamenat cokoliv. Koncert pod patnáct minut, ve kterých jsou kamióny nadhledu a tuny hudební hrubé třaskaviny. Dva týpci, kteří se po svém koncertě stali základním stavebním kamenem pro moshpit každé další kapely. Tohle je odrostlejší Mádl a Kotek domácího grindcore. Běsnící mladická katastrofa. Přímočaré dřevorubecké riffy v mixéru s ostrými noži, který z nich občas udělá chaotickou fašírku.
Další dvojčlenka je LADY GAZA. Petr z thrashových MURDER INC a Oskar (TEMINATOR X, INTERPUNKCE, …), který je namočen snad v každé pražské nezbednosti poslední doby. Koncert má jedenáct minut? Dvanáct? Něco takového. Extrémní punková smršť, objímající vše, co šlo kolem. Powerviolence? Fastcore? Komediální standup s hláškami parodující bubeníka MURDER INC? Je tam taky. Paličky létají vzduchem a přítomní se utrhávají ze řetězů. Pokus narvat do pár minut tu nejvýbušnější směs extrémní hudby a nechat ji odpálit ve freestyle kategorii.
Jde laťku ještě zvednout? Jde. SHEEVA YOGA je ještě kontaktnější a přísnější a v malé zkušebně začíná být opravdu těsno. Kluci mají za sebou dvoutýdenní turné po Británii, kde jim prý často říkali, že nejlepší fastcore scéna je v Česku. Důkazem budiž to, že publikum tu funguje jako větší buldozer než kapela, a tak už během druhé písničky končí zpěvák v bicí soupravě, která pod ním kapituluje. Ale nevadí, jede se dál. Baskytarista Skulda glosuje, že se kapela nedokázala za 25 let posunout nikam jinam než právě do těchhle prostor. Nezní to jako výhra, ale… Kolik kapel může říct, že má takhle intenzivní koncerty? Koncerty, při nichž lidi lezou na kopák, aby přes hlavy členů kapely řešili stagediving v místnosti, která je menší než kdejaký obývák? Aby se několikrát za koncert stalo to, že rozjaření posluchači hodí zpěváka do bicích. Tady se to dělo a myslím, že všichni, kdo tu ten večer byli, na koncert nezapomenou.
A co bylo dál? BRÜNNER TODESMARSCH dokonali zkázu. Přímočařejší hudba si žádala přímočařejší činy. Koncert hardcorepunkového kulometného hnízda se neobešel bez újmy. Krom další soutěže o skok do bicí soupravy tu máme vyrvaný pás u baskytary, který se pohotově řeší prasáckým ogafováním. Skulda dává záruku na další tři koncerty. Show must go on. Gusta nakládá blánám od bicích, jako by to byl jeho úhlavní nepřítel. Tak si říkám, že tomu chybí jen kytarista, který leze po stropě a … dočkal jsem se. Teda, sice to byl basák, před ním řvoun Miruus, ale to se taky počítá. Ten koncert byl absolutní katarze. Intenzita, která se vám vpálí do hlavy, protože atmosféru hardcoreové verze sardinkové konzervy, kterou někdo předávkoval živou vodou, prostě nemáte možnost zažít každý den.
Ja mám pocit, že Švédi sa vrátili až niekam k "Deliverance" a skutočne som nečakal, že ma to bude baviť až takto. Prvé vypočutia prinášajú zvedavosť a radosť; rastie to!
Aktuální EP ukazuje dvě tváře současně. Zprvu klasický symfonický patos, pak ovšem skladby „200 Years“ a „Live The Tale“, které se bez sborových refrénů obejdou, a hned je to o třídu lepší. Tudy vede cesta z tvůrčí smyčky a bezradnosti posledních alb.
Je to úplne posledný album THE CURE? Dôstojnejší odchod si neviem predstaviť. Spočiatku nenápadný album si ma postupne omotal melancholickou atmosférou. Hustý oblak hmly, z ktorej sa mi nechce hľadať cestu von. ,,Disintegration" pre toto desaťročie.
Návrat niekam k "Ghost Reveries" so zvukom posledných albumov. Stávka na istotu, ktorá však za vrcholmi tvorby zaostáva. Navyše, mňa osobne rozprávač pri sústredenejšom posluchu tohto koncepčného albumu irituje.
V jisté BDM RPG hře vytváříte ultimátní postavu a její charakteristiky definujete následovně: Násilí: 100%, Technické skills: 100%, Skladatelská inteligence: 100%, Šarm: 100%, Oddanost 100%, Laskavost: 0%. Do kolonky "Jméno" pak vyplníte: DEFEATED SANITY.
Už poněkolikáté zní otázka stejně: Zničil Einar Solberg další desku jinak velice talentované kapely? Odpověď zní: Zase to zvládl. Jeho hlasový projev je jak chilli. Koření. Měl by se používat citem. Když se tam toho najebe hodně, nedá se to žrát.
Hele, Blake Judd ještě žije. Enfant terrible (ale současně i schopný skladatel) US blacku je (znovu) zpět a tentokráte doručuje tradičněji pojatou kolekci. Šlape mu to dobře, tělo už má sice životem zhuntované, mysl však zůstává stále čerstvá.